Naši trenéři: Tomáš Holub (šéftrenér přípravek)

Kdo jsi a jaký jsi člověk? Jaké jsou pro Tebe důležité hodnoty v životě?
Jsem člověk, který bere věci zodpovědně a snaží se, aby na něj byl spoleh. Když něco dělám, snažím se to dělat pořádně a dotáhnout to do konce. Zároveň mám rád, když lidé kolem mě mají podobný přístup. To platí i ve vztahu trenér, rodič. Já jako trenér dávám velkou energii do trénování, celkové organizace, tudíž od rodičů očekávám podobný přístup. Zcela jistě jsem rodinný typ a rodina je pro mě na prvním místě.

Co fotbal a Tvůj život? Jak probíhalo a probíhá společné soužití s fotbalem?
Fotbal prolíná de facto celý můj život. Jako hráč jsem začínal v Neveklově, kde mě k fotbalu přivedl tatínek. Od starší přípravky jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi v Benešově a poté ještě více než 10 let hrál za A Tým dospělých. Strašně rád na tuto dobu vzpomínám. Člověk potkal mnoho hráčů a lidí okolo fotbalu, poznal spoustu kamarádů a známých na celý život. Kariéru jsem dohrával v nižší soutěži v Rakousku, kdy jsem 6 let jezdil do Herzogsdorfu. I na tuto etapu rád vzpomínám. Jak zní z názvu městečka, lidé jsou tam hrozně srdeční a do dnešního dne jsem s nimi v kontaktu. Pár zápasů jsem poté odehrál v Neveklově, ale zdravotní stav mého kolena již více neumožnil a v 35ti letech jsem ukončil aktivní činnost. Časově to akorát vyšlo, že můj starší syn Ondra věkově spadal do náborového ročníku a já tím začal svou trenérskou kariéru a stal se trenérem ročníku U6 v Benešově. O 2 roky později, tj. v roce 2018 jsem se stal šéftrenérem přípravek, kterým jsem do dnešního dne. Teď jsi tak uvědomuji, že již je to celkem dlouhý čas ?. Zároveň jsem také jedním z trenérů U10, kde mám svého mladšího syna Marka. 

Představ nám strukturu týmů, tréninků a soutěží kategorií přípravek.
Děti jsou rozdělené dle ročníku narození. V přípravkách mluvíme o ročnících U6 až U11. Od nejmenšího ročníku začínáme „trénovat“ 2x týdně cca 1 hod, od U8 trénujeme 3x týdně cca 1,5 hod. U nejmenších jsem dal záměrně slovo trénovat do uvozovek, protože děti nepřicházejí trénovat, ale hrát si a tomu by také měla odpovídat tréninková náplň. Postupně se to mění a do starších kategorií postupují děti, které fotbal opravdu nadchl a chtějí se mu věnovat.
V každé kategorii máme cca 20 dětí. Za vedení týmu je zodpovědný hlavní trenér, který má po ruce další trenéry. Neboť trenérů a financí na ně není bohužel dostatek, hledáme trenéry vždy z řad rodičů. Ty se pak snažíme řádně proškolit, ať už získáním licencí fotbalové asociace, interním klubovým vzděláváním, či získáváním zkušeností od ostatních trenérů.
Kategorie U6 a U7 nemají přihlášenou žádnou oficiální soutěž, ale jednou, dvakrát za měsíc se zúčastní neoficiálních turnajů či přátelských zápasů. Zde hrajeme pouze malé formy, a to max 3v3. 
Od kategorie U8 máme přihlášené soutěže OFS Benešov, k tomu hrajeme různé miniligy, minirepubliky, krajské soutěže, turnaje a přátelská utkání, tak abychom herně vytížili všechny děti. Do programu se snažíme zakomponovat i volné víkendy, tak aby měly děti prostor pro jiné sportovní aktivity.

Jsi šéftrenérem kategorie přípravek. Jaké jsou priority při práci s našimi nejmenšími ratolestmi?
Priority máme stanovené v klubové koncepci. Vyjmenovávat je zde asi nemá moc smysl. Já bych ve zkratce řekl - vytvoření bezpečného prostředí pro výchovu člověka, potažmo hráče. Základem je v malých dětech zapálit oheň pro fotbal a neustále ho udržovat, tak aby se staly samostatně se rozhodujícími hráči s cílem se neustále zlepšovat za dodržování společně vytvořených pravidel. K tomu jednoznačně patří nastavení spolupráce s rodiči.

Co by si popřál benešovskému fotbalu?
Benešovskému fotbalu bych popřál, aby se mu i nadále dařilo přivádět k fotbalu malé děti, s nimi zapálené rodiče, které své děti podporují a z nichž se pak rekrutují trenéři, funkcionáři či pomocníci. Aby vznikla komunita, která i po odchodu z benešovského fotbalu, k němu bude mít nadále pozitivní vztah a bude se scházet na zápasech mládeže či A mužstva v nově vybudovaném areálu.

Závěrem bych chtěl poděkovat své manželce Kristýně. Fotbal ukrajuje z našeho rodinného času velký kus a bez jejího pochopení by nebylo možné věnovat se trenérské práci v takové míře, v jaké ji dělám.